Humans of Vzlet:
Petr Erbes
Připravili jsme si pro vás nový rozhovorový seriál HUMANS OF VZLET, ve kterém vám každý týden přineseme rozhovor s osobností, která je nám blízká. Herci, umělci, muzikanti, ale i vzletí sousedé, kteří nás inspirují.
První desítku osobností v HUMANS OF VZLET uzavírá dramaturg a režisér Petr Erbes. Vystudoval obor Multimediální technologie na ČVUT a poté režii a dramaturgii na KALD DAMU. Jako dramaturg spolupracuje s Divadlem Na zábradlí, Divadlem Husa na provázku, nebo Divadlem Minor. Spoluzaložil autorský kolektiv 8lidí, se kterým pravidelně realizuje alternativní a performativní projekty. Je spoluautorem inscenací v Divadle Komedie, v Národním divadle Brno, Jatka78 a dalších. S Jiřím Havelkou spolupracoval na inscenacích v Dejvickém divadle a ve Slovenském národním divadle.
Rozhovor s Petrem Erbesem vede divadelní lektorka Petra Šavrdová.
DL: 12. dubna mělo ve Vzletu derniéru představení Should I stay or should I go, na kterém ses podílel jako dramaturg. Stýská se ti?
PE: Nejsem moc sentimentální, celkově si moc nestýskám, spíš se dívám do budoucnosti.
DL: Inscenace vychází z dramatu Henrika Ibsena Nora. Jak tento text uchopil váš soubor 11:55?
PE: Inscenace je v podstatě adaptací Ibsenova textu. Vznik ale nebyl vůbec tak přímočarý, jak by se mohlo zdát. S herci jsme se dlouho bavili o rozhodování, o tom, na kom závisí naše rozhodnutí a jaké strategie při rozhodování vlastně používáme, Potom jsme hru několikrát přečetli a začali na jejím půdorysu improvizovat nové situace – jen volně vycházející z předlohy. Postavy jsme dál poznávali do hloubky formou sezení u terapeuta, takže obsah hry a témata jednotlivých postav se vynořovala a konkretizovala až v průběhu důkladného zkoumání.
DL: Velké téma inscenace je rozhodování. Ty se umíš rychle rozhodovat? Stojíš si za svými činy?
PE: Vůbec se neumím rozhodovat rychle, jsem spíš váhavý člověk, snažím se věci hodně analyzovat, ale když už se rozhodnu, umím být docela tvrdohlavý.
DL: Váš nejnovější divadelní projekt s uskupením Zapětdvanáct se jmenuje První rána kapitána a přizvali jste si do něj partu teenagerů. Jaká pro tebe byla tato spolupráce? Přinesla ti nové zkušenosti?
PE: Byla to pro mě nesmírně zajímavá, nabíjející a smysluplná spolupráce. Do zkoušení jsem vstupoval s představami toho, jaká témata máme s teenagery společná – a co třeba řeší současní teenageři a mě se nedotklo. Ale opravdu hodně mě toho překvapilo – konkrétně třeba míra útoků spojených se sexuálním obtěžováním ve veřejném prostoru. Zcela jistě to bude i tím, že jsem muž – ale ta intenzita šílených zážitků koncentrovaná v jedné skupině mě překvapila. A vedle oboustranného sdílení zkušeností pro mě ta spolupráce byla důležitá i v tom, že na půdorysu hierarchie divadelního procesu bylo dobře vidět, jak snadné může být z pozice moci přeslechnout názor někoho, kdo jí má jen o trochu méně.
DL: Chtěl bys s touto věkovou skupinou spolupracovat i do budoucna?
PE: Určitě – už chystáme dva navazující projekty! Zároveň téměř všechny inscenace, na kterých jsem tuto sezónu pracoval, se v nějakých aspektech dotýkají dětství, nebo dospívání. Přes ztracení malého chlapce v horách, První ránu kapitána, přes vztahy dospívání a závislostí mě teď mimo jiné čeká osud malé gymnastky v showbusinessu.
DL: Co chystáš na letní/divadelní prázdniny?
PE: Co se divadla týče, čeká mě kočování po Vysočině a potom Letní laboratoř, kterou se skupinou 11:55 pořádáme pro všechny ve věku 13-25 let se zaměřením na otázky spojené s tělem. Kdy je moje tělo svobodné? Kdo vytváří normy, které mě obklopují? Kdy moje tělo slouží něčemu mimo mě? Tak i tohle bude moje léto.
DL: Kromě 11:55 jsi také součástí divadelního uskupení 8lidí. I s ním má Vzlet společnou nějakou historii. Jakou?
PE: Se skupinou 8lidí jsme ve Vzletu realizovali projekt Prodloužená. Setkali jsme se skupinou seniorů, společně prožili několik tanečních lekcí a nakonec připravili takový mezigenerační taneční večer. Na konci června budeme projekt znovu realizovat v Huse na provázku se skupinou seniorů z Brna.
DL: V rámci projektů ve Vzletu tvoříš tvůrčí tandem s Aničkou Klimešovou. Jak tato spolupráce vznikla? Co bys o ní jako o kolegyni, ale i jako o člověku řekl?
PE: S Aničkou jsme se potkali na škole. Už v průběhu studia jsme byli vedeni k tomu zkoušet pracovat v různých tandemech – a tohle je jeden z těch, který nám zůstal a prohlubujeme ho. Na spolupráci s Aničkou mě mimo mnoho dalšího přitahuje její tíhnutí k osobnímu, skrze které se přibližuje k něčemu mimo sebe, k něčemu osobnímu druhého člověka.
DL: Je nějaká další inscenace v programu Vzletu, které se chystáš navštívit?
PE: Chci vidět Příchozí, (inscenace Příchozí měla 10.6. 2024 svou derniéru, pozn.aut.) to mám určitě v plánu.
