Humans of Vzlet:
Michal Kern
Připravili jsme si pro vás nový rozhovorový seriál HUMANS OF VZLET, ve kterém vám každý týden přineseme rozhovor s osobností, která je nám blízká. Herci, umělci, muzikanti, ale i vzletí sousedé kteří nás inspirují.
První, koho vám představíme je herec Michal Kern. V připravované premiéře Kytice, my homeland ztvární archetyp matky–stvořitelky a ničitelky, ale také konkrétní matku, která neví, jak dostat od počítače své dítě. Do této role si ho režisérka Eliška Říhová vybrala pro jeho smysl pro přesnost, vztah k pohybovému divadlu a duchovnímu založení.
Michal Kern získal za hlavní roli ve filmu Arvéd Českého lva. Několik let působil v Divadle v Celetné, ztvárnil několik rolí v Národním divadle a v současnosti ho můžete vidět mimo jiné ve Studiu hrdinů.
Rozhovor s Michalem Kernem vede divadelní lektorka Petra Šavrdová.
DL: Máj nebo Babička?
MK: Babička, ale kvůli Šafránkový.
DL: Na děkovačku puget nebo bonboniéru?
MK: Obojí.
DL: Vodník nebo Polednice?
MK: Polednice.
DL: Vím, že jste teprve v procesu zkoušení, ale předpokládám, že nějaký základní dramaturgický rámec, tj. ‘o čem to chcete hrát’, už existuje. Čím je Kytice Elišky Říhové a Alžběty Novákové jiná? Jakými tématy se zabývá?
MK: Zůstáváme věrní textu, myslím si, že ho nijak neznásilňujeme, že bychom šli třeba proti významům balad nebo proti jeho celkovému smyslu. Eliška ale sestavila nový svébytný scénář, takovou koláž z původních textů a pospojovala je v nový příběh. Držíme se ale nadále témat, která Kytice otevírá. Hodně zásadní je téma provinění, viny, odpuštění. Důležitým motivem je osudovost, kauzalita. Zabývá se vztahem k času, koloběhem života, protiklady, trváním ale i transorfmací.
DL: A co tebe nejvíc oslovuje?
MK: Vždycky na mě ten text působil až tísnivě právě kvůli hororovým prvkům jednotlivých balad. Poutavé je také propojení nadpřirozených postav a těch lidských. Jejich vzájemné působení v jednom člověku, v jedné entitě, nás bude hodně zajímat. Navíc prozkoumávat území temných zákoutí lidské mysli je pro herce vždycky přitažlivé.
DL: Četl jsi v dětství strašidelné příběhy?
MK: Temné příběhy byly něčím vždycky lákavé, byly tak trošku zakázaným ovocem. Ale jako dítě jsem je určitě nevyhledával.
DL: Který z příběhů tě nejvíce zaujal?
MK: Ony mě zaujaly všechny stejně, nemám favorita. Asi nejvíc ve mě rezonuje Polednice, a to z jednoho prostého důvodu. Pocházím z Moravy, z malého města a tam byl fenomén Polednice zakořeněný jako takový morální policajt, morální vykřičník. Nepamatuju si, že by se Polednicí vyloženě vyhrožovalo, spíš fungovala jako něco tajemného, jako nevyřčená hrozba. Její jméno působilo až magicky, jako nějaké zaklínadlo. Zřejmě se její význam předával tradicí a nějak v tom podvědomí fungovala jako trest. A to aniž bychom Erbenovu Kytici jako děti četli a znali.
DL: V inscenaci ztvárňuješ i roli matky jako univerzálního pravzoru bez ohledu na gender. Jak jsi reagoval na tento úkol – je to pro tebe výzva?
MK: Já jsem matku nikdy nehrál. A vlastně jsem nehrál nikdy ani otce. Myslím si, že výzva není pro mě v tom, jestli budu hrát ženu, o to nám vlastně vůbec nejde. Výzva ale bude přesně trefit ten princip mateřství, ten archetyp matky ve mě. Vnitřně si ohmatat ten verš a najít v něm osobní výklad, probádat jeho vrstvy. A aby vše prostoupilo tělem, pohybem.
DL: Co pro tebe znamená spojení ‘My homeland’?
MK: Pro mě spojení homeland, tedy domovina, je spíš spojeno s tím, kde jsem se narodil, odkud pocházím. Domovina je pro mě ale také právě třeba Erbenova Kytice. Teď jsem jí po dlouhé době četl a měl jsem zase pocit, že ty baladické příběhy znám odjakživa, že jsou mi povědomé, že se jen vynořují odkudsi z minulosti, že jsou pro mě takovou ozvěnou nekonečna.
DL: Viděl jsi nějaké další inovativní pojetí klasické literární látky na českém jevišti?
MK: Třeba poslední Maryšu v Národním divadle. Sám třeba hraji v představení Edvard II., klasický veršovaný text Marlowa, který je vyložen současně a odvážně. Já bych už nechtěl vidět Maryšu v krojích nebo jak se říká klasicky udělanou. To ale proto, že divadlo dělám už víc jak 20 let a viděl jsem Maryš i Hamletů na divadle opravdu nespočet.
DL: Máš v plánu navštívit i nějaké jiné představení ve Vzletu či už jsi na něčem byl?
MK: Byl jsem na představení Příchozí, co režírovala Eliška, a byl jsem nadšený, vynikající kus, který otevírá důležité téma, ztvárněné velmi citlivě, dojemně a zároveň velmi vtipně.
