Humans of Vzlet:
Jan Ostrý
Připravili jsme si pro vás nový rozhovorový seriál HUMANS OF VZLET, ve kterém vám každý týden přineseme rozhovor s osobností, která je nám blízká. Herci, umělci, muzikanti, ale i vzletí sousedé, kteří nás inspirují.
Pátou osobností v HUMANS OF VZLET je Jan Ostrý, který patří k našim nejlepším hráčům na flétnu.
Vystudoval na Pražské konzervatoři a dále pokračoval ve studiích na CNR de Versailles a později jako stipendista francouzské vlády na Conservatoire National Supérieur de Musique de Lyon ve třídě proslulého flétnisty Philippa Bernolda, kde ukončil studium jednomyslným udělením prestižní 1. ceny konzervatoře. V průběhu svého studia se zúčastnil mistrovských kurzů u předních flétnistů.
Vystupoval na významných koncertech a festivalech po celém světě, spolupodílel se na řadě nahrávek pro vydavatelství Studio Matouš, Supraphon, Naxos, Nimbus Records, Český rozhlas, ORF, France Musique či Avro Klassiek. V koncertní sezóně 1999/2000 byl sólo-flétnistou v „Orchestre National de Lyon“, v sezóně 2001/2002 působil na stejném postu v „Den Norske Operaen Oslo“.
V současné době vede flétnové třídy na Pražské konzervatoři a Fakultě umění Ostravské univerzity. Je stálým pedagogem na European Flute Academy v rakouském Fissu a na Musik und Kunst Privatuniversität der Stadt Wien a vyučuje i na hudebních seminářích při festivalu Neuberger Kulturtage. Jako vyhledávaný pedagog je zván k výuce na řadě mistrovských kurzů a účasti v odborných porotách, např. Academie International d’Eté v Nice, Internationale Meisterkurse ve Vaduzu, Universität fur Musik und darstellende Kunst ve Vídni, Conservatoire national supérieur de Musique v Lyonu, Concertino Praga a dalších.
Otázky k rozhovoru vytvořila divadelní lektorka Petra Šavrdová.
PŠ: 16. května Vás čeká ve Vzletu velký koncert s Collegiem 1704. Je to Vaše první společné vystoupení?
JO: V tomto obsazení a se stejným programem jsme poprvé společně hráli v letošním roce, zahajovali jsme Mezinárodní festival komorní hudby v Klatovech, nyní nás čeká koncert ve Vzletu a jelikož se jedná o velmi zajímavý program, mám již náznaky a těším se, že si ho ještě v budoucnu několikrát zahrajeme. Jinak jsem měl to hudební štěstí být pozván a zahrát sólový koncert se skvělým orchestrem Kammerakademie Postdam, který dirigoval umělecký vedoucí Collegia 1704 Václav Luks, a jsem také docela častým návštěvníkem koncertů Collegia 1704.
PŠ: Hudba, kterého období nebo hudebního skladatele, se stala pro Vás srdeční?
JO: To je velmi složitá otázka a je mi na ni dost těžké odpovědět. Hudba je nejen moje zaměstnání, ale hlavně i koníček a zábava. Mohu Vám zde říci určitou, naprosto neoriginální osu hudební historie, která mě vždy potěší, a je odpovědí na Vaši otázku: Bach – Haydn – Mozart – Beethoven – Schubert – Bruckner … a ty ostatní skladatele a zbylá období mám také rád!
PŠ: Chtěl jste být někdy něčím jiným než hudebníkem?
JO: Asi ani ne. První vzpomínku ohledně „profesionalizace” mého hvízdání mám na 4. třídu základní školy. Měli jsem jako děti napsat na papír, co bychom chtěli jednou dělat za zaměstnání. Zcela seriózně jsme o tom se spolužáky debatovali a protože jsem se nechtěl zařadit mezi zástup kosmonautů a popelářů –my chlapci jsme takto byli rozděleni na dva tábory– napsal jsem, že budu závodník s autem nebo motokárou. Paní učitelka však byla velmi nespokojena našimi prvními volbami a měli jsme poté v debatě za úkol naše budoucí zaměstnání uvést na příčetnější úroveň. No a tak jsem tedy řekl, no jo dobře, tak já tedy budu flétnista a profesor, jako můj tehdejší pedagog, pan profesor Václav Žilka.
PŠ: Které vystoupení považujete za vrchol své dosavadní kariéry?
JO: V mém hudebním životě mě potkala řada krásných koncertů, opět je těžké vybrat jeden jediný. Moc si vážím a rád vzpomínám na vystoupení na Pražském jaru, v Concertgebouw Amsterdam, v Lyonu na spolupráci s Pierrem Boulezem, již zmíněný koncert s Václavem Luksem v Postdamu, odvahu Janáčkovy filharmonie Ostrava uvést mimořádný koncert pro flétnu Jindřicha Felda…
Ve spojení všech osobních i hudebních vzpomínek je pak má odpověď následující: Koncert na festivalu Styriarte v Grazu. Festival byl založen jako místo pro projekty Nikolause Harnoncourta a postupně se rozrůstal a rozrůstal. Nikolaus Harnoncourt mi byl od dob mých studií v 90. letech minulého století velkým idolem a vzorem, s velikou chutí jsem jezdil na řadu jeho koncertů a když jsme byli s mými rakouskými kolegy pozváni hrát na „jeho festival” program „Bach a synové”, byl jsem opravdu v sedmém nebi. Díky tomuto festivalu jsem pak měl možnost svůj idol i potkat a navázat s ním určitý kontakt.
PŠ: Kdybyste mohl změnit jednu věc v české hudební branži, co by to bylo?
JO: Mohu alespoň dvě? Shodou okolností a šťastných náhod se mi podařilo ve Francii vystudovat špičkovou školu v mém oboru a v současné době na podobné instituci ve Vídni mohu též vyučovat. Mám tak možnost postupně porovnávat kvalitu a vývoj studia v různých státech. Ta změna by se tedy týkala hudebního školství, kde jsme v ČR v téměř všech oborech moderních nástrojů naprosto zoufale pozadu –a to je řečeno velmi mírně– v jakékoliv aplikaci poznatků autenticky poučené interpretace.
Potěšilo by mě také, pokud by pedagogové hudebních škol, a myslím tím zejména vysokých škol, či hudebníci orchestrů byli lépe finančně ohodnoceni. Nepřijde mi nijak úžasné roky dřít jako ve vrcholovém sportu a nedosáhnout zdaleka ani na plat pokladních v supermarketu, kterým jejich ohodnocení přeji a také nepovažuji za nijak vysoké.
PŠ: Chystáte se někdy do Vzletu i jako divák či posluchač?
JO: Ve Vzletu jsem jako posluchač již byl, zcela jistě se opět s velkou radostí vrátím a moc se těším na náš koncert!
