Humans of Vzlet:
Petr Prokop

Připravili jsme si pro vás nový rozhovorový seriál HUMANS OF VZLET, ve kterém vám každý týden přineseme rozhovor s osobností, která je nám blízká. Herci, umělci, muzikanti, ale i vzletí sousedé, kteří nás inspirují.

Druhou osobností, vzletímu srdci blízkou je herec, zakládající člen divadelního souboru Vosto5 a programový ředitel Vzletu Petr Prokop. 

Rozhovor s Petrem Prokopem vede divadelní lektorka Petra Šavrdová.

DL: 24. dubna nás čeká další repríza Sentimetalu, kde ty také hraješ. Kde jste vy, kluci z Vosto5, čerpali inspiraci při tvorbě této inscenace?

PP: To má podle mě dva kořeny. Zaprvé jsou to naše vlastní zážitky z ježdění po divadelních a filmových festivalech se stanem, kterému jsme říkali Divadelní stand’art. To bylo takové intenzivní období zhruba pěti let, kdy jsme v tom stanu hráli, dělali barmany, DJ, techniky – vlastně všechno. Byl to takový jeden dlouhý mejdan a s tím se pojila spousta lidských zážitků. Druhým inspiračním kořenem je text René Levínského Orestés na Kavčím plácku, který byl inspirovaný pobytem na hradeckém divadelním festivalu, kam jsme s tím stanem také jezdili. On už na to ale koukal s tím odstupem stárnoucího muže středního až vyššího věku, jak pozoruje ten mumraj lidí okolo a jak mu možná v něčem ujíždí vlak. Nemluvím o stárnutí v nějakém seniorském slova smyslu, ale v tom věkovém posouvání se, které možná člověku nedochází, ale pak to vidí v nějakém odrazu.

DL: Kolik procent obsahu večera je improvizace? Pořád jste s kluky své inspirační zdroje nevyčerpali?

PP: První třetina je čistě improvizace ve formátu Stand’artního kabaretu, který hrajeme i mimo inscenaci. V prostřední části sledujeme život toho stanu, tam té improvizace je třeba 30 %, zbytek je pevná kostra. Nějaké mikrosituace se spontánně vytváří a mění, soubor 11:55 je tam vždycky v jiné sestavě. Ve třetí části je pevně napsaný text.

DL: S Vosto5 máte několik inscenací, které stále hrajete, ale chystáte pro své diváky i nějaký nový projekt?

PP: Chystáme dokonce dva. První je knížka o Vosto5, není to vyloženě biografie, ale spíše docu-fiction. Text je založený na rozhovorech s námi a s naší dramaturgyní Martinou Sľukovou. Na jejich základě napsala polo-fiktivní příběh, který by měl vyjít na podzim.

V rámci festivalu 4+4 dny v pohybu chystáme takovou audio-performance s pracovním názvem Liblice. Nejdřív natočíme audioknihu a potom z toho uděláme živý výstup pro diváky. Těžko říct, jestli se dočká pravidelného reprízování, ale minimálně dvě provedení mít bude. Budeme na tom pracovat s naším kamarádem Martinem Hůlou, zvukovým designérem a grafikem, který teď přišel s inovativním nápadem, že bychom z toho pak mohli udělat ještě animovaný film spolu s jeho sestrou Galinou Miklínovou. Ale to je samozřejmě hodně daleko.

DL: Kromě toho, že jsi člen Vosto5, jsi taky programovým ředitelem Vzletu. Cítíš se jako otec zakladatel?

PP: Jako otec zakladatel se asi do jisté míry skutečně cítím. Na začátku jsme byli takovým triumvirátem s Honzou a Alžbětou Macolovými z Kina Pilotů a s Veronikou Hyksovou z Collegia 1704. Poté jsme se domluvili, že já budu ten, kdo se do toho aktivně vloží, a dva roky jsem to s tím týmem táhl. Takže jsem se asi do Vzletu nějak podepsal a jsem na něj dost hrdý. Hlavně na začátku se spousta věcí musela nějak vymyslet – program, výtvarná stránka, vybavení apod. Teď už ten Vzlet proběhl a probíhá Let.

DL: Je nějaký projekt ve Vzletu, u kterého je ti líto, že už přistál? Nebo třeba, že ztroskotal?

PP: Naštěstí ještě moc projektů, které jsme tady udělali, nepřistálo. Ale je pravda, že se k tomu některé blíží, a to hlavně z finančních důvodů. Například příští rok asi skončí Zabijačka, a ta má v sobě hodně energie a potenciálu spousty lidí. Pak mě trošku mrzí, ale vlastně si myslím, že to je vlastně v pořádku, konec Příchozích. Tahle skvělá věc si odžila svoje a já nejsem úplně sentimentální typ. Je dobré skončit včas, ve správný okamžik.

Z těch ztroskotaných mě nejvíc mrzí projekty výtvarně-komunitního typu. Bavili jsme se třeba o tom, že bychom nějakým způsobem to venkovní schodiště pro diváky výtvarně pojali, dali tam buď nějakou časovou osu Vzletu nebo dojmy diváků, protože je to teď místo, které je takové neutrální. Dlouho jsme se také pokoušeli o nějakou současnou a alternativní hudební dramaturgii, proběhlo pár koncertů, ale je to nesourodé s naším prostorem. Ještě si to nenašlo svého diváka.

DL: Jaké představení ve Vzletu je tvoje nejoblíbenější a můžeme tě na něm vždycky najít v pozici diváka?

PP: To je taková Sofiina volba, člověk má ty své děti rád všechny stejně.