Humans of Vzlet:
Ondřej Cihlář

V rámci našeho rozhovorového seriálu HUMANS OF VZLET vám přinášíme rozhovory s osobnostmi, které jsou nám blízké. Herci, umělci, muzikanti, ale i vzletí sousedé, kteří nás inspirují.

Třináctou osobností HUMANS OF VZLET je moderátor, autor, spoluzakladatel a člen Divadla Vosto5, herec, dramaturg i režisér Ondřej Cihlář. V roce 1996 spoluzaložil populární Divadlo Vosto5, jehož je jedním z klíčových spoluautorů, v mnoha projektech aktérem a v některých i režisérem. V roce 2003 absolvoval obor režie – dramaturgie na Katedře Alternativního a loutkového divadla DAMU v ateliéru Miroslava Krobota. 

V současné době se kromě účinkování ve Vosto5 a dramaturgií projektů na pomezí divadla a vzdělávání, věnuje moderování diskusních pořadů. Pravidelně jej můžete slyšet například ve vltavské Vizitce. Je moderátorem řady talkshow (Kupé ve Vzletu s Petrem Prokopem, Camping pro IPR Praha ad.), udílení cen (MFDF Ji.hlava, Ceny OSA, ceny Neuron ad.) a jiných společenských událostí. Věnuje se také rozhlasové tvorbě. Autorský rozhlasový interaktivní seriál Návrat ´68, byl oceněn Novinářskou cenou za rok 2018. Ve své pedagogické činnosti se na Katedře nonverbálního divadla HAMU věnuje současným tendencím nového cirkusu, s čímž souvisí také odborná publikační činnost: řada článků a knižní publikace Nový cirkus a Orbis cirkus.

Rozhovor s Ondřejem Cihlářem vedla divadelní lektorka Petra Šavrdová.

Divadelní lektorka: Pavel Pláteník, nebo Karel Krautgartner?

Ondřej Cihlář: Samozřejmě Pavel Pláteník.

DL: Stand’artní kabaret, nebo Kupé ve Vzletu?

OC: Stand’artní kupé.

DL: Vizitka, nebo rovnou telefonní číslo?

OC: Spíše vizitka.

DL: Poslední otázkou se z tebe nesnažím vylákat kontakt, ale přivést řeč na rozhlasový pořad Vizitka, který moderuješ na Českém rozhlase. Podle čeho vybíráš hosty a hostky, které si pozveš?

OC: Nevybírám je sám, jsem jen jeden ze zdrojů. Druhým je editorka a většinou se snažíme navázat na nějaký aktuální počin těch osobností s tím, že primárně se jedná o lidi z kultury. Například v případě filmového nebo divadelního režiséra se ho snažíme pozvat až po premiéře, abychom jeho dílo mohli reflektovat s ohledem na první divácké ohlasy nebo společenskou diskuzi, pokud se nad dílem rozvířila.  

DL: Ty se ale neschováváš jenom za mikrofonem, ale velice často tě můžeme spatřit i na jevišti se souborem Vosto5. Máte za sebou dlouhou historii. Už na vás někdy přišla ponorka?

OC: No, to určitě několikrát. A v různých vlnách se vrací, je to taková ponorková spirála. Jako v každém manželství. 

DL: Jak dlouho tohle manželství vlastně trvá? 

OC: Od roku 1996.

DL: Nechystáte už oslavu třicátého výročí?

OC: Zatím ne. Zatím stále vzpomínáme na pětadvacáté výročí, které jsme oslavili plesem ve Vzletu. Byla to jedna z prvních akcí, která tady byla. I když se to třicáté výročí blíží, pořád mám pocit, že mentálně je pro nás dost daleko.

DL: Jak to, že vám ještě nedošla témata například v improvizačním pořadu Stand’artní kabaret?

OC: Některé vzorce se nám tam trošku opakují. Ale pořád je prostor se i v rámci nich vzájemně překvapovat. Důvod k jeho existenci pomine právě ve chvíli, kdy se překvapovat přestaneme a nebude nás to bavit. I když myslím, že diváci, co nás sledují pravidelně, chodí už do známého světa. 

DL: Co chystáte pro své věrné publikum v nové sezóně?

OC: Na podzim chystáme premiéru velmi zvláštního útvaru, který se asi nejvíce projeví ve zvukové podobě. Nechci úplně říct, že to bude oživlá rozhlasová inscenace, ale pracovně tomu tak říkáme. Zobrazuje mysteriózní záhadu, která se bude týkat přenosu energií a zároveň konce rozhlasového vysílání na středních vlnách, které šly vzduchem. Teď už totiž máme všechno digitální. Je to taková zvláštní detektivka, která vás teď možná neláká (smích), ale bude to prostě velké překvapení i pro diváky. Pracovní název je Tragédie v Liblicích.

DL: Vy chystáte také knížku. Co si v ní budou moci čtenáři najít?

OC: Jedná se o zajímavý formát, se kterým přišla Martina Sľúková, naše dřívější spolužačka, nyní dramaturgyně a autorka několika knížek. Vedla s námi několik let rozhovory v různých fázích – v momentech šťastnějších, ale i těch „ponorkovějších”. Společně s různými citacemi z našich představení a improvizovaných Kabaretů se jí podařilo sestavit velmi zajímavou textovou koláž, která vypovídá o vývoji našeho přátelství s různými vzlety a pády. 

DL: Spolu s Petrem Prokopem tě můžeme vidět i jako moderátora pořadu Kupé ve Vzletu. Hosté se k vám na jeviště občas bojí. Proč myslíš, že tomu tak je?

OC: Já teda doufám, že se přímo nebojí, ale mohou být asi trošku nejistí, protože v tom útvaru se potkávají skuteční hosté a jejich skutečné životy se dvěma zrůdami – Pavlem Pláteníkem a Karlem Krautgartnerem, což jsou taková naše alterega a velmi stylizované figury. Ony vyrostly z dávného představení Košičan 3 a mají hodně svérázné názory. Takoví zastaralí boomeři, řekl bych. Častokrát se setkáváme s tím, že jsou jejich názory zaměňovány za naše, ale jedná se opravdu o postavy. Jsou to takoví samolibí lidé z dřívější generace, které pořád vídáme v různých talkshow v televizi a v rozhlase. Karel Krautgartner je samolibý sólista oblastního divadla, který vlastně nikoho nezajímá, ale on sám si myslí, že je mistr světa. A moje postava Pavel Pláteník je zapomenutý rozhlasový moderátor. Jsou to prostě takoví dva lůzři, kterým utíká starý svět a setkávají se prostřednictvím hostů s tím novým. Tím vzniká docela dobré napětí, a to je možná ten důvod, proč se hosté cítí trochu nejistí. Je to hodně unikátní formát, nás to dost baví, ale samozřejmě to nese i svá úskalí. Ne každý s námi tu hru chce hrát, ne každému je to komfortní. Někdy jsou zaskočení i diváci, ale vzhledem k tomu, že se nemusíme zodpovídat žádné dramaturgii. Užíváme si absolutní svobodu tohohle pořadu, který je tady hlavně proto, abychom se všichni pobavili, a který nemá za cíl nikoho urazit nebo někomu přinést nějaké horké chvilky.

DL: Je nějaký sen, který by sis ještě chtěl v životě splnit?

OC: Těch je spousta, nekonečná řada. Kdybych teď nějaký nejmenoval, bylo by mi to líto. 

DL: Chodíš někdy do Vzletu jako divák? 

OC: Jo, jo, chodím tam – naposledy jsem byl na projektu První rána kapitána, která je mým kulturním tipem i v pozvánce na rozhovor. To je věc, na kterou by podle mě povinně měly chodit školy a nepovinně úplně všichni ostatní.