Zabijačka
Původní komická opera se na začátku loňského roku přesunula z dvorany Národního muzea do Vzletu, kam na ni mohli (a nadále mohou) přijít všichni milovníci opery, Josefa Lady, netradičního divadla i zabijačkových pochutin. Naše Zabijačka v sobě snoubí něco pro každého…
Zabijačka je každoroční oslava příchodu jara.
Termín repríz není zvolený náhodně. Zabíjačka je totiž zajímavá nejen jako společenský rituál, ale také jako součást přírodního cyklu – jako oslava konce zimy a příchodu jara. Představte si to. Je zima a krutý hlad. Na českou vesnici přijíždí řezník jako posel dobra. Rituál slunovratu se musí dodržet, jenže zásoby jídla téměř došly. A řezník je z jiného kraje, takže nemá páru, jak to tady chodí…
Tuto opulentní uměleckou hostinu pro vás Vzlet nachystal v široké koprodukci s kolegy z Vosto5ky, ze spolku RUN OPERUN a z Moravského divadla Olomouc.
Rázovité postavy fiktivní české vesnice ztvárňují skvělí herci a nefalšovaní operní pěvci. Na Zabijačce se režijně podílel Jiří Havelka, Veronika Loulová, dramaturgicky to držela pohromadě Marta Ljubková a tito tři také napsali libreto. Hudbu složili Ivan Acher s Martinem Konvičkou.
Spojené síly tvůrců z nezávislé i veřejné sféry dali vzniknout opeře, která je přístupná, srozumitelná, není dlouhá a je skvělá i pro diváky, kteří jinak na operu nejsou zvyklí chodit.
Zabijačka má titulky v češtině, takže budete rozumět každému slovu. A díky anglickým titulkům můžete vzít i své zahraniční přátele.
Zabijačka je (ne)tradiční?
Naše opera je netradiční především v tom, že je zcela původní, ale přitom chce zároveň být téměř tradiční, ne-li dokonce národní.
Zabijačka vychází ze smetanovsko-ladovské tradice, ačkoliv přichází v době, kdy už národní opery dávno ztratily svůj emancipační smysl. Jaký smysl tedy opera má? A jaký smysl má národ?
Přijďte to s námi prověřit!
V rámci večera se podává pravé zabijačkové menu.
