Humans of Vzlet: Tomáš Žižka

Šestnáctou osobností HUMANS OF VZLET je scénograf, režisér, iniciátor i realizátor site-specific projektů a divadelní pedagog Tomáš Žižka.

Po ukončení studia řezbářství na ŠUPS v Bratislavě a absolutoriu na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU v Praze se začal věnovat převážně týmové divadelní tvorbě (Divadelní soubor TUJU, Divadelní poutě, atd.) nebo pedagogické činnosti (jako vedoucí kabinetu scénografie na KALD DAMU). Jako scénograf pracoval také pro Laternu Magiku, HaDivadlo v Brně, Bratislavské bábkové divadlo, Městské divadlo Kladno, Grand Theatre v Groningenu, Théâtre Les Montreurs d’images v Ženevě a Lofoten Centre v Norsku. Byl iniciátorem a organizátorem řady site-specific projektů na neobvyklých místech a v neobvyklých situacích (3WW3 čistička odpadních vod, Demolice-ČKD Karlín, Kvas-Holešovický pivovar v rámci mezinárodního festivalu 4+4 dny v pohybu.) Dále se věnuje filmu, dokumentu, audiovizuální tvorbě a projektům pro muzea a galerie.  

Ve Vzletu se objevil jako lektor workshopu o site-specific divadle Umění (z) místa realizovaného pro sérii dílen a návštěv představení Nová generace (jaro 2024). 

Rozhovor s Tomášem Žižkou vedla divadelní lektorka Petra Šavrdová. 

Divadelní lektorka: Amatérské, nebo profesionální divadlo? 

Tomáš Žižka: Nerozlišuji. 

DL: Výtvarná instalace, nebo performance? 

Tomáš Žižka: Nerozlišuji. 

DL: Site-specific, nebo Side-specific? 

Tomáš Žižka: Obojí má svou hodnotu. 

DL: Poslední otázkou narážím na konkrétní situaci, které tys byl iniciátorem. Mohl by ses o to se čtenáři podělit? 

Tomáš Žižka: No, to byl vlastně můj ‘spelling mistake’. V té době jsem ještě nemluvil dobře anglicky, to jsou nějaké devadesátky, a to, co jsem dělal se v zahraničí označovalo jako site-specific. Já to mylně slyšel jako side—specific, a pak jsem ten termín začal proklamovat v divadelních novinách a všude možně a žilo si to tak svým životem. Mně to dávalo smysl, ‘side’ – jako za oponou, za tím výstavním billboardem, ta pravá chuť, všechno, co se odehrává za tou okázalou formou vepředu, že existuje zadní strana, kterou je potřeba odhalit. Když jsem pak zjistil, že se jedná o chybu, tak jsem to začínal používat záměrně. Česky je to prostě side-specific. 

DL: Jak bys přiblížil site-specific divadlo někomu, kdo o něm slyší poprvé?  

Tomáš Žižka: Je to určitá forma aktivního uměleckého projevu, třeba divadlo nebo výtvarná instalace. V podstatě se jedná o jakousi kultivaci určitého prostředí nebo společenské nálady, může jít i o formu aktivismu. Původně byl hodně politický a demonstrativní, jednalo se o obsazování prostorů až squatování. Časem se ale proměnil, dneska se stává site-specific módou, v čemž už vidím zánik toho prvotního významu.  

Divadelní lektorka: Co je potřeba k tomu, aby vzniklo site-specific dílo? 

Tomáš Žižka: Je potřeba v těch lidech naladit pozornost vůči určitému prostředí a vědomí, že to prostředí je rozžíváno za nějakým účelem a není pouhou dekorací.  

Divadelní lektorka: Jaké dovednosti vyžaduje od performera site-specific divadlo a co má od něj očekávat divák? 

Tomáš Žižka: Performer musí být schopen nacítit ten prostor. Prožitek musí projít nejdřív nějakou jeho zkušeností, on sám si navyká a objevuje ho všemi dostupnými technikami a smysly, které má. Odhaluje tajemství prostoru. Tenhle první krok se nazývá inhalace, a pak přichází artikulace čili vyjádření toho. Jde hlavně o předání myšlenky, kterou ten performer a prostor spoluobjevily.  

DL: V současné době jsi také externím dramaturgem ve Sladovně v Písku. Jaké programy pro návštěvníky připravujete? 

Tomáš Žižka: Převážně máme zážitkové trasy, různé instalace, interaktivní výstavy pro děti,… Směřujeme také hodně k rezidenčním pobytům, které by se měli vázat k naší galerii hrou pro děti i dospělé. Hledáme tedy přínos pro rezidenty i pro Sladovnu. 

DL: Pracuješ teď na nějakém dalším projektu v Česku nebo v zahraničí? 

Tomáš Žižka: Hodně jsem teď měl co dočinění s různými ukrajinskými a běloruskými projekty. Nemusíme válku na Ukrajině vnímat jen z hlediska bojů, ale i třeba jako příliv nové kultury, která se tady u nás integruje. Jde o to, ji pochopit a nehledat jen ty traumatické polohy, ale hlavně různé mezikulturní vztahy, což mě přitahuje. Taky se teď otevřela možnost zbudovat ve Slovinsku univerzitu loutkového a objektového divadla, tak v tom jsme taky namočený.  

DL: Ty jsi mimochodem také autorem hudby a scénografie k představení Krabat od Tanečního studia Light, které se v současné době reprízuje právě u nás ve Vzletu. Zároveň se pravidelně setkáváš s dětmi ve věku 5-10 let na Základní škole v Zákolanech. Jaká je pro tebe spolupráce s touhle skupinou?  

Tomáš Žižka: Krabat je vlastně taková velká metafora tohohle setkání, kde já jsme v roli mága a setkávám se s učni. Hrozně mě baví ta pedagogická rovina, že všechno objevujeme spolu. Nestojím za katedrou a nešvihám ve vzduchu rákoskou, jde mi spíše o hledání nějakého kontaktu a porozumění, kde se ty děti dneska nacházejí, jaké různé svody během své životní cesty potkávají. Co si myslím, že jim můžu já nabídnout, je nějaká možnost nahlédnutí do jejich vlastní kreativity, díky níž budou moci do budoucna vyřešit lecjakou nesnáz. 

DL: Ve Vzletu ses také objevil jako lektor Nové generace 2024, konkrétně site-specific workshopu Umění z místa. Jak k tobě tento prostor promlouvá? Dokázal by sis představit, že ho nějakou performance oživíš? 

Tomáš Žižka: Já si myslím, že už živý je. Site-specific nemusí být retrospektivou minulosti, co tohle místo bylo v historii. Tady je teď toho živého umění hodně. Jako diváka mě určitě přitahuje, ale nechodím sem často, i když mám o tomhle místě svoji představu. Řada věcí tady vzniká díky mým ex studentům z KALD DAMU.