Území nikoho

Nový umělecký projekt v produkci Vzletu, který kurátoruje Marta Ljubková, Petr Prokop a Jiří Havelka.

Při přípravě tohoto dlouhodobého projektu jsme vyšli z pojmu „slepé skvrny“, který použil ve své stejnojmenné knize sociolog Daniel Prokop. Myslel tím ta místa ve společnosti, o nichž nevíme – přehlížíme je, protože nejsou na první pohled patrná. Z těchto míst pak nejčastěji vzlínají smutek a frustrace. Vzali jsme toto spojení a použili ho volně – hledáme, jaké nezmapované komunity se nacházejí kolem nás.

Pro tento projekt jsme oslovili studentky a studenty a čerstvé absolventy a absolventky Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, kde pedagogicky působíme, a nabídli jim, ať k němu přistoupí zcela tvůrčím způsobem. Nejde nám o vytváření dalších a dalších inscenací, ale spíše o jakýsi výzkum uměními – může vzniknout jevištní tvar, ale může vzniknout i film, instalace, video či performativní procházka.

Za finanční podpory Jakuba Weberschinkeho. Děkujeme. 💙

HOLKY, MŮŽU POPROSIT?

premiéra 31. 5. 2022

Jaké příběhy se skrývají v kavárně? O čem si povídáte u kafe a o čem u vína?

Kavárna jako místo prvního rande, místo schůzky s rozvodovým právníkem, místo rozchodu, místo, kde děti pijou limonádu a dospělí flat white, místo setkání přátel i neznámých. Místo, kde se potřebujeme svěřit.

Přijďte si odposlechnout příběhy od vedlejšího stolu. Přijďte na bar za idolem, kterého jsme si v pubertě vysnily, kterému jsme věřily a který nás opustil. Přijďte ochutnat rozpad perfektní rodiny.

Dokumentární inscenace odkrývající téma samoživitelství z perspektivy dívek, žen, dcer a matek.

“Je to pořád nějakej běh někam. To je na tom to nejhorší. Každý ráno jdete někam vy. Každej ten úkol, kterej musíte udělat, je váš. Každý odpoledne nebo večer ji uspáváte vy a vždycky jenom vy.” - Lenka

A oni mi na to řeknou lidi: “ No to já nechápu, to bych se zabila.” A já řeknu: “No vidíš to, a já u toho stihnu ještě vychovat dvě děti.” - Zuzka

Inscenační tým

Režie: Klára Vosecká

Dramaturgie: Magdalena Malinová

Herci: Anastázie Dobrodinská, Klára Lidinská, Zdeněk Piškula

Zvuk: Anna Hokešová

Scénografie: Anna Šmídová

„Děj se totiž odehrává v kavárně, a tak zde tančící Piškula postupně vítá příchozí diváky (většinou spíše divačky), nabízí jim sklenku růžové šťávy, přeslazený růžový cupcake a svou starou podpiskartu, podepsanou jednoduše Idol, načež je posílá usadit se k jednotlivým stolkům. Tam již na ně čekají staré dívčí časopisy, tzv. Bravíčka, a ze stěn na ně shlížejí plakáty jejich někdejších idolů. Perfektní propad do období dospívání, který ještě umocnila náhoda, když si k mému stolku přisedla má někdejší spolužačka (Vzlet letí!).“

Kateřina Kykalová, Divadelní noviny, 18. září 2022

POWER.POINT

premiéra 20. 6. 2022

Performance o řeči, jazyku a jeho hranicích Fedira Kise a Zuzany Šklíbové.

„Je mi dobře tady, to jenom že někdy dyž jako se něco přizda, no ňakej sen a pak se ráno probudiš a přemyšliš se na to, že seš tady a chvilema se chce prostě aspoň na chvilečku podivat tam…“

Na jednom jevišti se sejdou dělník, učitelka, školnice, elektrikář, technik, filozofka, Ukrajinec a Čech, herec a režisérka. Co všechno vlastně říkáme, když mluvíme. Co všechno se snažíme říct, ale nemůžeme, protože narážíme na limity vlastních slov.

Autorský tým: Fedir, Zuzana, Václav, paní Kučerová, Laura, Váňa, Vanessa, Helena, Lucie, Hannah, Eric, Ivan, Václav H., Josef

Reportáž na Radiu Wave, Aneta Martínková, 23. června 2022

NITRO 669

premiéra 15. 9. 2022

Je něco málo po pátý a lidi migrujou z prací zpátky do svejch domovů. Maj unavený oči, kterýma se dívaj do sebe. Lapený do svejch soukromejch světů nevidí území kolem. To je tvoje chvíle. Doba veřejný neviditelnosti. Nech se zavést na vzdálený místa, co máš přímo před nosem. Do míst mezi místy, co sousedí s tvojí běžnou trajektorií. Přesměruj pohled. Měj se na pozoru. Co vidíš?

Nitro 669 je divadelní bojovka mapující vršovická graffiti, která nás každý den doprovázejí na našich soukromých i pracovních cestách městem. Graffiti, která přehlížíme vědomě i nevědomě, graffiti jako slepá skvrna v našem zorném poli. Co když se na ně ale podíváme pozorně? Kam nás zavedou? A můžou přepsat způsob, jakým se orientujeme ve městě?

Staň se na chvíli součástí crew a poznej vršovický terén optikou sprejera.

Inscenační tým

Tvůrci: Radka Caldová, Františka Malasková a Ludvík Píza

Plakát: Šimon Pohořelý

Poděkování: ZebOne, Obic, Epos257, Lizukha, Šimon Pohořelý

PŘÍCHOZÍ

premiéra 29. 11. 2022

Jejich země se nachází daleko od všech lidí. A nebo se ta dálka jenom zdá a bydlí hned vedle vás, za oknem světlíku, za zdí bytu? Je to území, které lze najít pouze s přesnými souřadnicemi. Prožívají v těchto vzdálených končinách celý život a málokdo o tom ví. Každý den se k nim na několik hodin vydávají vyslanci naší společnosti, aby jim za poplatek propůjčili své ruce a nohy, a pak je opět zanechali v jejich hloubání. Myšlení je totiž jediný svobodný akt. Nikoho k němu nepotřebují.

Vzhledem se podobají lidem, vlastnostmi se však někdy liší. Potřebují dvě těla, aby mohli existovat svobodně. Světlo ovládají hlasem, dveře otevírají na dálku. Je takový život vůbec možný? Dá se něco skutečně prožít, když všechny činnosti vykonávají cizí ruce? A co když zrovna žádné další tělo není v dosahu?

Tvůrčí tým

Režie, dramaturgie : Alžběta Nováková a Eliška Říhová

Scéna: Eliška Kociánová, Berta Doubková

Kostýmy: Matilda Tlolková

Masky: Berta Doubková

Hudba: Matěj Šíma

Světelný design: Eliška Kociánová

Hrají: Antonie Rašilovová, Štěpán Lustyk, Lenka Dvořáková, Kateřina Cuřínová, Michal Greško, Michal Novotný, Kristýna Kolenčíková, Alžběta Nováková, Berta Doubková, Kamila Selementová

Dárkové poukazy E-shop