Objal mě bůh a nic
Pohybově-obrazová inscenace vychází z nezveřejněných deníků výjimečného režiséra Petra Lébla (1965-1999), který byl jednou z nejvýznamnějších uměleckých osobností českého divadla devadesátých let. A to nejen profesionálního (sedm let vedl Divadlo Na zábradlí), ale i amatérského, kde v osmdesátých letech začínal.
Kromě toho, že do českého divadla přivedl – a jako jeden z mála během své krátké kariéry důsledně zkoumal – postmoderní přístup k umění, byl také komplexní, složitou personou, která nás dodnes fascinuje svou vášní pro divadlo i totální oddaností tvorbě.
O Léblovi vzniklo několik knih (jedna už dokonce za jeho života) a jeho pracovní život je bohatě zdokumentován, pro nás je však východiskem jeho soukromý deník z posledního roku života, který předčasně ukončil sebevraždou. Máme tak před sebou nejen fascinujícího tvůrce, ale i nešťastně zamilovaného člověka, často ztraceného, leckdy na pokraji šílenství, zmítaného milostným citem a doslova oslepeného láskou.
Diváci se můžou těšit na jevištní zpracování naplněné vášně pro umění a nenaplněné vášeň pro jiného člověka. Nepopisné, ne-realistické obsazení hlavní role – Lébla v jedné z jeho mnoha podob ztvárňuje tanečnice Tereza Ondrová – vylučuje životopisný přístup: nabízíme vnitřní pocity převedené v jazyk těla, ale i hudební čísla, scény smutné i veselé, scénicky obrazivé i dialogické. Jak už to tak v postmoderním divadle bývá…
Tereza Ondrová získala širší nominaci na Cenu Thálie (2023).
Lébl začínal režírovat ve zdánlivě nevyhovujících podmínkách kulturních sálů, kde se v osmdesátých letech tak dařilo amatérskému divadlu: i proto míříme s projektem inspirovaným jeho životem a tvorbou právě do Vzletu, který někdejší Dopravní podniky svým interiérem také připomíná. Uvědomujeme si všechny „nevýhody“ Vzletu pro klasické divadlo a bereme je do hry; vycházíme z přirozené architektury prostoru a ohledáváme jeho možnosti.
Jméno Petra Lébla je známé generaci dnešních čtyřicátníků (a starší), ti ještě zažili jeho premiéry. My však necílíme jenom na ně, naše inscenace je projektem o vášni a lásce jako o univerzálních tématech, nikoliv nějakým „slovníkovým heslem“. Informace bylo to posledních, co chtěl Lébl svými inscenacemi předávat…
Děkujeme Darině Korandové, Evě Stanislavové, Kateřině Štefkové, Magdaléně Sidonové, Pavlu Raindlovi, Radce Denemarkové a mnoha dalším za pomoc při hledání inspirace.
Divadle Na Zábradlí za laskavou výpůjčku kostýmu postavy Soni ze hry Strýček Váňa v režii Petra Lébla z roku 1999.
S finanční podporou Jakuba Weberschinkeho.
Tvůrčí tým:
Režie: Daniela Špinar
Choreografie: Tereza Ondrová
Dramaturgie: Marta Ljubková
Scéna: Lucia Škandíková
Kostýmy: Linda Boráros
Hudba: Matěj Kroupa
Zvuk: Matouš Pospíšil
Video: Dominik Žižka
Světla: Jan Hugo Hejzlar
Produkce: Denisa Sedláčková, Tomáš Sosna
Hrají: Tereza Ondrová, Anna Kameníková, Jáchym Sůra
Délka představení: 90 minut
Premiéra: 12. dubna 2023, Vzlet
Recenze:
Objal mě Petr Lébl a něco se stalo. Jeho stesky a bolesti mě intenzivně tiskly silou, která s každou minutou nové inscenace od režisérky Daniely Špinar narůstala. Dostala název Objal mě bůh a nic.
