Songs of Others

Dostáváme se na zkoušku sboru, který se připravuje na benefiční koncert Songs of Others, věnovaný podpoře lidí, jejichž písně jsou někde ve světě zakázané. 

Postupně ale zjišťujeme, že nejde jen o písně zakázané někde daleko. Samotný sbor a jeho zkouška se stávají obrazem toho, co si navzájem dovolujeme a zakazujeme. Kdo smí zpívat? Kdo má být slyšet? Kdo se může schovat ve vícehlasu a kdo musí vystoupí jako sólista? 

Hudba je pro nás součástí identity. Nese vzpomínky, jazyk, místo, odkud pocházíme, i pocit, kam patříme. Co se stane, když nám někdo řekne, že právě tuhle píseň zpívat nesmíme?  

V průběhu zkoušky se tak setkáváme s různými podobami cenzury a autocenzury – s tím, co nám zakazuje autorita, ale i s tím, co si zakážeme sami, abychom nevyčnívali, neudělali chybu nebo nebyli odmítnuti. 

Hudební zkouška přestává být jen přípravou na koncert a stává se situací, ve které se ukazují vztahy, moc, individualita, potřeba svobody i potřeba společného řádu.  

Diváci nejsou pouze přihlížející – stávají se součástí sboru. Společně se zpívají „písně těch druhých“ a postupně se otevírá otázka, co se stane s cizí písní, když ji zpíváme jako vlastní. Mezi zkoušením, pauzami, sóly, chybami i vyhazovy ze sboru vzniká hra o kolektivu, jednotlivci a potřebě někam patřit. 

Songs of Others je inscenace o hlasu, který může být slyšet jen tehdy, když mu někdo naslouchá. O tom, co jsme ochotni obětovat společnému hlasu, a o chvíli, kdy už společný hlas začne umlčovat ten náš.