Vosto5: Sentimetal – Noc, kdy na Kavčím plácku umřel Michael Jackson a Orestés se na to jenom díval
Intenzivní ponor do minulého času. Hradecký divadelní festival, Kavčí plácek, vojenský stan Vosto5ky a uplynulé roky.
„Přijďte si dát skutečné pivo na simulovaný festival. Nebo naopak?“
Chlapci z Vosto5 se po tvůrčí pauze rozhodli vrátit na prkna, která znamenají svět, a hned ve vzletném stylu. Ohlédli se za svou dosavadní autorskou tvorbou a zjistili, že ve velkém oblouku, kdy zabrousili do historie, politiky i vesmíru, je potřeba vrátit se k sobě samým. Zreflektovat, kde jsme byli a kde jsme teď. Najít jádro původní rozkoše ze hry, šém vlastní poetiky a důvod k divadelní radosti i smutku. Ve spojení s textem renomovaného dramatika René Levinského se tak chlapci pouští na tenký led antických konotací, osobní výpovědi a dojetí nad sebou samými.
Scénář: Vosto5 na základě fragmentu hry Reného Levinského: Orestés na Kavčím plácku
Režie: Vosto5
Dramaturgie: Martina Sluková, René Levínský
Hudba: Vosto5 a Hovada z Ruprechtic (11:55)
Výprava: Mikoláš Zika a Jan Brejcha
Hrají: Vosto5 – Ondřej Cihlář, Ondřej Bauer, Tomáš Jeřábek, Jiří Havelka, Petr Prokop a 11:55 – Bořek Joura, Jan Hofman, Jan Čtvrtník, Michal Bednář, Tereza Volánková, Pavlína Balner, Petra Majerčíková, Daniela Šišková
V představení jsou použity vulgarismy, a proto není vhodné pro děti.
Délka představení: 90 minut
Recenze
„VOSTO5 udělala další krok ve své historii, a podle návštěvnosti se zdá, že jejich nová venue – Vzlet – se o nedostatek diváků nemusí bát.“
„Barevná výzdoba barevných fáborků, ohlušující řev kapely a humorné diapozitivy z historie VOSTO5 (zal. 1996). Tento „imerzivní ponor do minulého času“, jak slibuje program, si divák může začít užívat hned od začátku, kdy není zcela jisté, jestli už to začalo, nebo teprve začne…“
„Celým tím balábile se můžeme královsky bavit a nořit se do něj, jak hluboko se nám zachce, můžeme se stát voyery i účastníky, a chceme-li, můžeme celou tuhle historii Vostopětky mezi sentimentem a metalem brát jako symbolické dějiny posametového vývoje, od prvotního nadšení, kdy jsme vystoupili na horu/vyhlídku, kde jsme zahleděni do sebe a svých malých starostí neviděli nic kolem, přes opilecky bezstarostné blbnutí řízené heslem „hlavně si užít“ a na závěr marasmus, kdy z velkých řečí a hrdinství zbývá jen trapno, bláboly, nadávání na režim, bezradnost a neschopnost jít dál.“, Jana Soprová, Divadelní noviny.
