Jaké příběhy se skrývají v kavárně? O čem si povídáte u kafe a o čem u vína?
Kavárna jako místo prvního rande, místo schůzky s rozvodovým právníkem, místo rozchodu, místo, kde děti pijou limonádu a dospělí flat white, místo setkání přátel i neznámých. Místo, kde se potřebujeme svěřit.
Přijďte si odposlechnout příběhy od vedlejšího stolu. Přijďte na bar za idolem, kterého jsme si v pubertě vysnily, kterému jsme věřily a který nás opustil. Přijďte ochutnat rozpad perfektní rodiny.
Dokumentární inscenace odkrývající téma samoživitelství z perspektivy dívek, žen, dcer a matek.
“Je to pořád nějakej běh někam. To je na tom to nejhorší. Každý ráno jdete někam vy. Každej ten úkol, kterej musíte udělat, je váš. Každý odpoledne nebo večer ji uspáváte vy a vždycky jenom vy.” - Lenka
A oni mi na to řeknou lidi: “ No to já nechápu, to bych se zabila.” A já řeknu: “No vidíš to, a já u toho stihnu ještě vychovat dvě děti.” - Zuzka
Inscenační tým
Režie: Klára Vosecká
Dramaturgie: Magdalena Malinová
Herci: Anastázie Dobrodinská, Klára Lidinská, Zdeněk Piškula
Zvuk: Anna Hokešová
Scénografie: Anna Šmídová
Území nikoho
Nový umělecký projekt v produkci Vzletu pod záštitou Marty Ljubkové a Petra Prokopa.
Při přípravě tohoto dlouhodobého projektu jsme vyšli z pojmu „slepé skvrny“, který použil ve své stejnojmenné knize sociolog Daniel Prokop. Myslel tím ta místa ve společnosti, o nichž nevíme – přehlížíme je, protože nejsou na první pohled patrná. Z těchto míst pak nejčastěji vzlínají smutek a frustrace. Vzali jsme toto spojení a použili ho volně – hledáme, jaké nezmapované komunity se nacházejí kolem nás.
Pro tento projekt jsme oslovili studentky a studenty a čerstvé absolventy a absolventky Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, kde pedagogicky působíme, a nabídli jim, ať k němu přistoupí zcela tvůrčím způsobem. Nejde nám o vytváření dalších a dalších inscenací, ale spíše o jakýsi výzkum uměními – může vzniknout jevištní tvar, ale může vzniknout i film, instalace, video či performativní procházka.
Premiéra