Území nikoho: Holky, můžu poprosit?

Jaké příběhy se skrývají v kavárně? O čem si povídáte u kafe a o čem u vína?

Kavárna jako místo prvního rande, místo schůzky s rozvodovým právníkem, místo rozchodu, místo, kde děti pijou limonádu a dospělí flat white, místo setkání přátel i neznámých. Místo, kde se potřebujeme svěřit.

Přijďte si odposlechnout příběhy od vedlejšího stolu. Přijďte na bar za idolem, kterého jsme si v pubertě vysnily, kterému jsme věřily a který nás opustil. Přijďte ochutnat rozpad perfektní rodiny.

Dokumentární inscenace odkrývající téma samoživitelství z perspektivy dívek, žen, dcer a matek.

“Je to pořád nějakej běh někam. To je na tom to nejhorší. Každý ráno jdete někam vy. Každej ten úkol, kterej musíte udělat, je váš. Každý odpoledne nebo večer ji uspáváte vy a vždycky jenom vy.” - Lenka

A oni mi na to řeknou lidi: “ No to já nechápu, to bych se zabila.” A já řeknu: “No vidíš to, a já u toho stihnu ještě vychovat dvě děti.” - Zuzka

Představení není vhodné pro děti.

Inscenační tým

Režie: Klára Vosecká

Dramaturgie: Magdalena Malinová

Herci: Anastázie Dobrodinská, Klára Lidinská, Zdeněk Piškula

Zvuk: Anna Hokešová

Scénografie: Anna Šmídová

„Děj se totiž odehrává v kavárně, a tak zde tančící Piškula postupně vítá příchozí diváky (většinou spíše divačky), nabízí jim sklenku růžové šťávy, přeslazený růžový cupcake a svou starou podpiskartu, podepsanou jednoduše Idol, načež je posílá usadit se k jednotlivým stolkům. Tam již na ně čekají staré dívčí časopisy, tzv. Bravíčka, a ze stěn na ně shlížejí plakáty jejich někdejších idolů. Perfektní propad do období dospívání, který ještě umocnila náhoda, když si k mému stolku přisedla má někdejší spolužačka (Vzlet letí!).“

Kateřina Kykalová, Divadelní noviny, 18. září 2022

Území nikoho

Nový umělecký projekt v produkci Vzletu, který kurátoruje Marta Ljubková, Petr Prokop a Jiří Havelka.

Při přípravě tohoto dlouhodobého projektu jsme vyšli z pojmu „slepé skvrny“, který použil ve své stejnojmenné knize sociolog Daniel Prokop. Myslel tím ta místa ve společnosti, o nichž nevíme – přehlížíme je, protože nejsou na první pohled patrná. Z těchto míst pak nejčastěji vzlínají smutek a frustrace. Vzali jsme toto spojení a použili ho volně – hledáme, jaké nezmapované komunity se nacházejí kolem nás.

Pro tento projekt jsme oslovili studentky a studenty a čerstvé absolventy a absolventky Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, kde pedagogicky působíme, a nabídli jim, ať k němu přistoupí zcela tvůrčím způsobem. Nejde nám o vytváření dalších a dalších inscenací, ale spíše o jakýsi výzkum uměními – může vzniknout jevištní tvar, ale může vzniknout i film, instalace, video či performativní procházka.

Za finanční podpory Jakuba Weberschinkeho. Děkujeme. 💙

Dárkové poukazy E-shop